SNM#MS#3 Negativní politická kampaň po česku a po americku
Napsal woreshack | Kategorie: Normostránky, SNM#MS
Ještě jeden postřeh k americkým prezidentským volbám, týkající se populárního fenoménu – negativních politických kampaní. Tento světový trend (nejen) politického marketingu je založený na jednoduchém faktu – ukázat protivníkovi nedostatky je mnohem jednodušší a také marketingově účinnější než ukázat svoje přednosti. Prosté, ale funkční.
Na této normostránce, na níž budu výjimečně více mluvit obrazem než slovem, si na mušku vezmu formální rozdíly v negativních politických kampaních u nás a za mořem. Podívejme se na obrázky z amerických prezidentských voleb (2012) a posledních českých parlamentních (2010).
Rozdíl je velmi patrný. Abychom nechodili kolem horké kaše: zatímco tvůrce Obamových materiálů se snažil z Romneyho udělat blbečka velmi rafinovaně a decentně, tvůrci antiparoubovských billboardů si s rafinovaností ani decentností příliš hlavu nedělali. Přesto mohly být oba dva způsoby funkční. Proč?
Mohu vznést tuto domněnku: politická kultura v USA si už období, kdy v negativních kampaních bylo vše dovoleno, prožila a český styl by se už neosvědčil. Příkladem budiž legendární vítězný volební spot prezidenta Lyndona Johnsona z roku 1964.
Johnson na protikandidáta Goldwatera vsadil jednoduchou kartu. Na podobnou kartu vsadil o 20 let později prezidentský kandidát Walter Mondale.
Regan však Mondala sfoukl jako svíčku – drtivější porážka od té doby v amerických prezidentských volbách nenastala.
Nelze pochopitelně redukovat volební úspěch na pouhou marketingovou strategii, příklad budiž spíše symbolem. Symbolem do učebnic marketingové komunikace, že trendy jsou proměnlivé. Že příliš agresivní negativní kampaň se za určitých okolností může obrátit proti jejímu vysílateli.
Třeba se u nás také jednou dočkáme podobného trendu. (1762 znaků)
SNM#MS#2 Proč u nás také nelétají hurikány? aneb krátký komentář k prezidentským volbám v USA
Napsal woreshack | Kategorie: Normostránky, SNM#MS
Sandy fishnets, washed up on the shore.
What’s she catching, and will she be sore?
…zpívá Amanda Palmer a Jason Webley v jedné ze svých písní. Sandy, kterou moře vyplavilo na břeh, dost možná přinesla světu zásadní změnu. Nebo je jen sama kapkou v moři, z něhož byla vyvržena? Kapkou v moři mediálního boje mezi dvěma prezidentskými kandidáty? Tak či onak, inspirovala mě píseň (a také dnešní hodina MS na STUNOME) ke krátkému postřehu k americkým prezidentským volbám.
Řeč je samozřejmě o hurikánu Sandy. Vliv na prezidentské volby je nepopiratelný – na wikipedii dokonce najdeme heslo Political impact of Hurricane Sandy. Mohla být skutečně Sandy ta, co si zatančila s Romneyho hlavou?
Minimálně ve dvou věcech mohl Romney na Sandy doplatit.
Za prvé, Romney si vybudoval image nekompromisního republikánského liberála, který má rád škrty ve státních výdajích a svobodný trh, kam se podíváš. Možná se ale neměl pouštět do tvrzení, že i FEMA (Federální agentura pro zvládání krize) by stála za to trochu seškrtat a v případě katastrof pak nechat raději zasahovat soukromé firmy. Zřejmě nepočítal se Sandy. Revize vlastního tvrzení ze dne 31.10. 2012 už, zdá se, příliš nezafungovala.
Za druhé, na Romneyho liberální image se vázala také image klimatoskeptika. Zřejmě nepočítal se Sandy. Bohužel pro Romneyho, spojení „hurikán Sandy“ a „klimatická změna“ mají k sobě v globálním podvědomí lidí dost blízko.
Trošku mi začalo být líto, že v našich zeměpisných šířkách a délkách hurikány nelétají. Ne, že by mě vzrušovaly domy levitující v povětří (chraň Bůh!), ale domnívám se, že jeden takový hurikán před pěti (nebo lépe před deseti) lety mohl mít na naši republiku blahodárný vliv. (1677 znaků)
SNM#MS#1 Kauza Petelík z trochu jiné stránky: gatekeeping a násilí v českých médií
Napsal woreshack | Kategorie: Normostránky, SNM#MS
Kauza Petelík je zvláštní v mnoha ohledech. Je to příběh o tom, jak se z neověřené informace stává událost dne. Jak lehce se dá manipulovat s médii. Jaké hry se dají hrát v průběhu senátních voleb.
Nesmírně zvláštní mi připadá ještě s jednoho pohledu: téměř ve všech titulcích referující o kauze figuruje slůvko, které prochází podivnou mediální inflací. Namátkou:
LIDOVKY.CZ: Facebook komunisty: Pověsit pravičáky a násilím vyvlastnit
PRAŽSKÝ DENÍK: Zastupitel Prahy 8 za KSČM Petelík vyzval k násilí proti pravici
ČT: Petelík na Facebooku: Je čas vyvlastnit násilím všechny podnikatele
Násilí. Na této (normo)stránce bych chtěl na pomyslné rovnoramenné váhy postavit dvě události.
Na levé straně váhy máme kauzu Petelík. To, co jsme se 27. 10. 2012 dověděli z českých médií, bychom mohli shrnout takto: Jaromír Petelík na svém facebookovém profilu vyzval k násilí proti pravici. Když se na kauzu podíváme ve stínu nových faktů, zjistíme, že každou „proměnnou“ v předchozí větě můžeme relativizovat – (asi to nebyl Petelík) (asi to nebyl jeho profil) (a i kdyby to byl Petelík i jeho profil, tak rozhodně nevyzýval, jen komentoval tři týdny starý článek).
Pravá strana váhy. Na facebooku existovala skupina s následujícím názvem: „Každým přidaným zemře 1 cigán. Tak se přidej a vyčarujeme si BÍLÉ Vánoce!“. Přidalo se do ní 21 000 lidí[1]
Výsledek vážení? Rozhodně překvapující. Čekal bych, že zpráva „21 000 lidí vyzývá na svých facebookových profilech k pogromu proti Romům“ bude z hlediska novinářské etiky vyhodnocena jako společensky urgentnější. A že jí pomůže i to, že na rozdíl od pravé strany váhy vychází z čísel a faktů.
Když se ale na obě ramena vah podíváme z pomocí googlu, vítěz vážení je zřejmý. Proč mám pocit, že váha vážící násilí v českých médiích, je poněkud porouchaná? (1797 znaků)
Poprvé…
Napsal woreshack | Kategorie: Nezařazené, Normostránky
Zakládat si v roce 2012 blog (který není o vaření) je jako začít cvičit poštovní holuby v roce 1836. Holub se zprávou sice doletí, jenže v okamžiku, kdy už bude pravěká. A to ještě musí dávat pozor, kam si sedne; aby se neusmažil na telegrafních drátech, kterýma sviští jedna informace za druhou…
…když se na STUNOME ptali, zda je tu nějaký člověk bez FB, zvedla se moje jediná ruka. Když jsem si z kapsy vytáhl papírový google kalendář, zvolala jedna kolegyně: „Foťte to, rychle, foťte to!“ Když jsme pak na STUNOME jako podmínku k atestu dostali za úkol udělat blog, došlo mi to…
…došlo mi, že je na čase najít nějaký decentní kompromis mezi mojí mediofilií a mediofobií. Ejhle…
…normostránky…
Vymáčknout se stručně mi nikdy moc nešlo. Delší blogposty než jedna normostrana ale beztak nikdo nečte. O čem budou tyhle normostránky, to ještě přesně nevím. Jen doufám, že nebudou příliš… Hmm… Normo. Takže slibuji všem a hlavě sám sobě:
1) V žádném blogpostu nepřesáhnu 1800 znaků včetně mezer (tj. jednu normostranu).
2) Že nebudu psát o blbostech.
3) Že už příště budu psát k věci.
Díky wordpressu, že mi ušetřil mraky práce, a taky STUNOME za pozitivní stimul. (1171 znaků)