SNM#MS#3 Negativní politická kampaň po česku a po americku

Ještě jeden postřeh k americkým prezidentským volbám, týkající se populárního fenoménu – negativních politických kampaní. Tento světový trend (nejen) politického marketingu je založený na jednoduchém faktu – ukázat protivníkovi nedostatky je mnohem jednodušší a také marketingově účinnější než ukázat svoje přednosti. Prosté, ale funkční.

Na této normostránce, na níž budu výjimečně více mluvit obrazem než slovem, si na mušku vezmu formální rozdíly v negativních politických kampaních u nás a za mořem. Podívejme se na obrázky z amerických prezidentských voleb (2012) a posledních českých parlamentních (2010).

 

Rozdíl je velmi patrný. Abychom nechodili kolem horké kaše: zatímco tvůrce Obamových materiálů se snažil z Romneyho udělat blbečka velmi rafinovaně a decentně, tvůrci antiparoubovských billboardů si s rafinovaností ani decentností příliš hlavu nedělali. Přesto mohly být oba dva způsoby funkční. Proč?

Mohu vznést tuto domněnku: politická kultura v USA si už období, kdy v negativních kampaních bylo vše dovoleno, prožila a český styl by se už neosvědčil. Příkladem budiž legendární vítězný volební spot prezidenta Lyndona Johnsona z roku 1964.

Johnson na protikandidáta Goldwatera vsadil jednoduchou kartu. Na podobnou kartu vsadil o 20 let později prezidentský kandidát Walter Mondale.

Regan však Mondala sfoukl jako svíčku – drtivější porážka od té doby v amerických prezidentských volbách nenastala.

Nelze pochopitelně redukovat volební úspěch na pouhou marketingovou strategii, příklad budiž spíše symbolem. Symbolem do učebnic marketingové komunikace, že trendy jsou proměnlivé. Že příliš agresivní negativní kampaň se za určitých okolností může obrátit proti jejímu vysílateli.

Třeba se u nás také jednou dočkáme podobného trendu. (1762 znaků)

Leave a Reply