… a tak, když jsem přišel z kina, jsem usedl ke Googlu a zjistil…že se mi to nezdálo!

Quentin Tarantino obsadil do role jednoho z trackerů (stopařů, co mají za úkol dopadat zápasící otroky Calvina Candieho [Leonadra DiCapria]) Teda Neeleyho – legendárního Ježíše z filmu Jesus Christ Superstar (1973).

Představa, že režisér propůjčí tvář člověka, o pod jehož videa píšou fanoušci na youtubu věty jako Ted Neeley really IS Jesus!, postavě, která nejprve nechá roztrhat ke svému obrovskému potěšení jednoho negra psy a která je následně odpravena Djangem v krvavé lázni, mě přinutila k upřímnému úsměvu…

(podobnost Jamieho Foxxe s Carlem Andersonem [Jidášem z JSC 1973]  je čistě náhodná stejně jako dlouhý meaningful look [„Tebe už jsem někde viděl“], když se Neeley s Foxxem na plátně poprvé uvidí; spekulace by se měly ponechat v kulaté závorce)

…a když jsem se tak pro sebe upřímně usmíval, mimoděk jsem vytrousil slova:

„Quentine, Quentine…ty hlavo skopová.“

(1275 znaků)

…trochu politika, trochu data, troška převratných objevů a sdělení a hlavně hodně legrace se špetkou absurdity.

Dík patří: KohoVolit.eu (abych je pořád jen neproklínal;-), ČT, Petru Zelenkovi a W.A. Mozartovi.

(421 znaků)

všem, co se dnes po bouřlivé oslavě vítězství probouzíte s kocovinou,

všem, co je líto, že vyhrál chlapík s podivnými kamarády,

všem, co jsou rádi, že nevyhrál chlapík, co moc neumí zpívat hymnu,

všem, co neradi vidí, že plujeme zvolna zpátky tam, co sluníčko vychází,

všem, co vidí rádi, že máme prezidenta z lidu,

všem, co rádi slušnost,

všem, co rádi srandu,

všem, co radši pivo a dýmku,

všem, co zase panáčka s vůní ořechových jader,

všem, co se rozkmotřili se svými kmotry,

rozbratřili se svými bratry,

znepřátelili se svými přáteli,

znesvářili se svářeči:

Berte to s nadhledem. Třeba jako reportéři BBC, co včera pod fotku z nějaké masopustní oslavy (protože co je typičtější pro sekularizované Česko) napsali:

The new president will represent the Czech Republic abroad and appoint candidates to the constitutional court and the central bank, but does not carry much day-to-day power [Nový český president bude reprezentovat Českou republiku v zahraničí, jmenovat soudce ústavního soudu a radu ČNB, ale nebude mít příliš vliv na každodenní vládu].

Tak co…

P.S.: To nemá být báseň.

(1159 znaků)

Projekty tohoto typu mají jednu nevýhodu. Redukují velmi obsáhlé politické klima do výběru jen velmi malého množství testovaných otázek řešící konkrétní problémy. To pak může v určitých chvílích zkreslovat a některým kandidátům křivdit. Například ve zmiňované volební kalkulačce bylo na můj vkus až příliš otázek věnující se legislativní problematice i přesto, že role prezidenta v legislativním procesu rozhodně není rozhodující. Navíc úzký výběr otázek způsobuje, že některým kandidátům kalkulačka prostě nesedne – otázky, za které by mohli získat od veřejnosti kredit, se do výběru nevejdou, naopak se tam vyskytují otázky, za něž příliš kredit nezískávají.

Existují však i projekty trochu odlišného typu. Politický kompas (Political compass) vám také dokáže spočítat názorovou blízkost s vašimi kandidáty. Hlavním rozdílem ovšem je, že neřeší problémy na rovině konkrétní, ale na rovině modelové – abstraktní. Namísto otázek typu: „Jako hlava státu bych ocenil(a) bratry Mašíny státním vyznamenáním.“  klade otázky typu: „Vojenský zásah, který odporuje mezinárodnímu právu, je někdy (morálně) oprávněný.“  Touto čistě abstraktní formou kladení otázek dojde k oddělení jmen od konkrétních kauz, čímž je výsledek pro všechny kandidáty rozhodně spravedlivější.

Výsledky se pak promítají na dvou osách. Horizontální: levice-pravice a vertikální: autoritativní-liberální. Bývají často překvapivé, protože z některých otázek vůbec nejde odhadnout, kam vás odpověď na jednotlivých osách posune. Více o politickém kompasu se můžete dočíst i na české wikipedii. Jen pro pořádek: politický kompas neexistuje v češtině (byť je dostupný český překlad otázek). To může vést k určitým limitům, jimiž se budu zabývat v závěru.

Jedno úterní ráno vznikl na STUNOME nápad poměřit tímto kompasem kandidáty v prezidentských volbách 2013. Spolu s virtualnimfilosofemapritelem jsme dostali za úkol stalkovat volební štáb kandidátky Táni Fischerové a vymáhat po ní (či jejím štábu) odpovědi na otázky volebního kompasu. K naší smůle naši žádost poněkud zbrzdily vánoční svátky. Ale jednoho dne jsme se dočkali. Pravdou je, že odpověď od štábu nebyla z nejlaskavějších, ale protože jsme kvůli ubíhajícímu času použily i poněkud nátlakové metody, vlastně jsme si jí zasloužili.

… pak už jen hurá doplnit Tániny odpovědi do aplikace. A tady máme výsledek.

Tento obrázek nám, pravda, mnoho neřekne. Bohužel porovnání se všemi ostatními kandidáty se asi nedočkáme. Ne všichni měli takové štěstí (nebo žaludek na nátlakové metody), aby jim kandidáti před volbami odpověděli. Odpověděl pouze Miloš Zeman. Více v postu Františka Čandy. A teď už průmět:

Výsledek, domnívám se, očekávatelný. Byť bych Zemana čekal na vertikální ose ještě o maličko výše.

Tím musíme chtě nechtě ve srovnávání s ostatními kandidáty skončit, neboť nám chybí data (a protože je po volbách, můžeme jen těžko očekávat, že někdy budou doplněna).

Jak je na tom Táňa Fischerová v porovnání s ostatními světovými politiky ukazuje následující graf:

Mám takový dojem, že by tento výsledek udělal kandidátce radost – umístila se v kvartálu s Nelsonem Mandelou (bývalý prezident JAR a laureát Nobelovy ceny míru) a Dalajlámou. A ještě poslední obrázek: porovnání postojů Táni Fischerové s postoji občanů jednotlivých zemí v EU.

Teď ke slíbeným limitům těchto zjištění. Především: otázky jsou kalibrovány pro občany USA. Proto vám některé otázky mohou připadat politicky irelevantní – např. ty, které se věnují lidské sexualitě. Občané USA jsou v tomto směru poněkud konzervativnější a proto mají pro politický kompas nějakou výpovědní hodnotu. V naší společnosti jsou tato témata již zcela apolitizována. Můžeme narazit i na další rozdíly: Američané např. silně tematizují boj s terorismem, což je téma jen těžko přeložitelné pro Čechy (alespoň v té bytostné formě). Někdy byl problém s překladem otázky i zcela lingvistický – např. otázka First-generation immigrants can never be fully integrated within their new country. Ani v širším kolektivu jsme se nemohli shodnout, zda je can never be fully intagrated myšleno ve smyslu they are not able (a proto je třeba být k nim tolerantní, neboť se to samo zlepší v dalších generacích) nebo ve smyslu they do not deserve it (a proto ať jdou k čertu).

Tyto ani jiné nuance se nepodařilo objasnit, neboť s námi tvůrci politického kompasu nekomunikovali.

Dále můžeme uvažovat i to, zda náhodou nejsou obě osy v ČR nějakým směrem posunuté kvůli svébytnému politickému vývoji.

Tolik krátké představení projektu Political compass na příkladu Táni Fischerové jakožto prezidentské kandidátky ve volbách 2013. Osobně se mi tento projekt moc líbí a dovedu si jej představit i v české verzi. Je ale potřeba dát si tu práci s kalibrací os i otázek pro českou veřejnost.

…budiž. Když si z internetu objednáte balíček, pošťák potřebuje vědět KOMU jej doručit a KAM jej doručit (případně kam zavolat, když po cestě něco neklapne). Potřebuje to ale nutně vědět také revizor při přepravní kontrole? Nestačilo by mu pouze ujištění, že cestující je zároveň platící? K čemu pak jméno? K čemu adresa? Proč vytvářet obrovskou databázi obyvatel Prahy, na níž je přisátá i řada velmi zvláštních projektů?

Podobné otázky si naštěstí kladly i povolané hlavičky. Nezisková organizace Iuridicum Remedium tlačila tak dlouho a tak intenzivně na těch správných místech, až pro všechny obyvatele Prahy vytvořila možnost svoje údaje uchránit. Tento zázrak se jmenuje „Osobní karta bez evidence“…

Její pořízení je (!) stále považováno za nadstandardní, takže Vás její pořízení bude oproti klasické Open Card stát 250,- navíc… Předpokládal bych však, že zdravý rozum a vůle Pražanů i tenhle nesmyslný poplatek odstraní a anonymní karta se stane základní výbavou každého myslícího Pražana…

…popularizaci této možnosti od magistrátu čekat nemůžeme. A tak se jí pokoušíme zpopularizovat spolu s IuRe:

Dík patří Kozimu a Máje. A taky IuRe…rád jsem spolupracoval na dobré věci. Šiřte toto video mezi svými známými, neboť ochrana osobních údajů MÁ SMYSL. (1566 znaků)

Po zhlédnutí jsem pochopil proč na nás tak naléhala: pokud máte někdo z Vás pocit, že jste mizerný řečník a že neumíte prezentovat před větší skupinou lidí, pusťte si to určitě taky. Fakt, že ani ti nejpovolanější nejsou zdaleka dokonalí, Vám určitě zvedne sebevědomí!

Největším průšvihem této debaty se stal pro téměř všechny kandidáty právě powerpoint. Bylo úchvatné pozorovat, jak se z šikovné pomůcky a formálním okořeněním projevu stává mlčenlivý nepřítel  a v některých případech leitmotiv celého kandidátského sdělení.

Pro ty z Vás, kteří nemají času nazbyt, jsem připravil kratičký sestřih těch nejvtipnějších momentů z debaty.

…a pro ty z Vás, co tu a tam s powerpointem prezentují, pár přátelských rad:

1)      Držte se pravidla „co minuta to 1 slide.“

2)      Nedávejte na 1 slide více než 35 slov (5 řádek po 7 slovech; min. velikost 20pt).

3)      Používejte kontrastní písmo vůči pozadí; černá na bílém lepší než naopak.

4)      Jeden font lepší než dva, za víc než dva se někde dává trest smrti.

5)      Do prezentace nepište celé věty, ale pouze hesla. Říkat něco, co si každý v sále může přečíst, je ztráta času posluchače i řečníka.

6)      Ukazovátko používejte pouze na ukazování sloupců grafů atd., nikoliv na ukazování hesel v textu.

7)      Nezapomeňte na to, že powerpoint je jen pomůcka, co vám bliká za zády. Lidé, kterým to říkáte, sedí zpravidla před Vámi, tak z nich nespouštějte oči.

8)      Automatické posouvání je sexy, ale než ho použijete, vzpomeňte na Dientsbiera.

9)      Prezi je sexy, ale než ho použijete, vzpomeňte na Sobotku.

10)   Fanfáry jsou sexy, ale v některých případech se opravdu nehodí (vzpomeňte na Bobošíkovou).

11)   O ppt prezentaci (stejně jako o jiných řečnických pomůckách) při vystoupení nemluvte. Jsou nástrojem, nikoliv cílem. Vypadá to dost neprofesionálně (vzpomeňte na Fischerovou).

12)   Na slide „Děkuji Vám za pozornost“ se vykašlete. Ani rebel Zeman si neodpustil největší klišé všech dob. Na posledním slideu raději v bodech shrňte to, co jste posluchačům při své prezentaci vylíčili.

13)   A HLAVNĚ: (zejména nepromítáte-li na svém počítači) si prezentaci uložte ve třech různých formátech (třeba ppt, pptx, pdf) na dvě různá úložiště. A můžete-li, udělejte si před vystoupením rychlý test, zda funguje vše, jak má.

14)   I přes všechny rady v bodu 13 si osnovu prezentace vytiskněte na tvrdé papíry formátu A6 naležato, kdyby si i přes všechny pojistky vzpouzející se technika prosadila svou.

Ať Vás video stejně jako těchto 14 bodů inspiruje k lepším powerpointům. Prezidentští kandidáti, pravda, laťku vysoko příliš nenasadili…

Za inspiraci děkuji paní Aleně Špačkové

Revize:

Pokud je aplikace spravedlivá, pak odpovíme-li na všechny otázky záporně, měly by se průběhy křivek otočit.

To opravdu není pravda. Vlastně jen dvakrát upozorňuji na tentýž problém – existuje pevné pořadí kandidátů, které v případě shody staví kandidáty v pevném pořadí. Odpovíme-li pouze na jednu otázku, pak budou jednotliví kandidáti vítězit stále v témže pořadí.

Proč takovéto případy neseřadí stejné kandidáty třeba podle abecedy?

Heuréka. Díky Josefu Šlerkovi a Petru Gongalovi, kteří uviděli, to co jsem já neviděl: jména jsou skutečně seřazeny podle abecedy, ovšem podle křestních jmen! To mě definitivně vyléčilo z konspiračních teorií. Poslední, co je živilo při životě, byl fakt, že Franz je před Roithovou, ač byl vložen do kalkulačky jako poslední, což popíralo argument, že jsou kandidáti zobrazeni v pořadí, v jakém byli vloženi do databáze. Je to ale prostší. Roithová je poslední, protože je ZUZANA.

Tohle už vážně nevypadá jako chybička, ale jako hezký příklad předvolební manipulace.

Tohle jsem trošku přepískl. Omlouvám se volebníkalkulačce.cz. Zcela jistě JE to chybička, nikoliv záměrná manipulace.

Extenze:

…projdu se po oslím můstku: i nezáměrná, nevědomá chyba, která má v povaze manipulovat veřejným mínění, zůstává manipulací, dokud se neopraví.

Na co upozorňuji: v kalkulačce je celkem 5 z 45 otázek, na kterou všichni kandidáti odpověděli stejně (v mém spreadsheetu mají čísla 10, 13, 33, 38 a 40, ale asi nebudou odpovídat reálnému pořadí otázek – odpovídají ale pořadí v url). A jsou to právě tyto otázky, ve kterém bude rozhodovat tak nespravedlivá kategorie, jakou je první písmeno křestního jména; ty otázky, které pak v celkovém pořadí tlačí nahoru Fischera a dolu Roithovou. A nemyslím si, že by 5/45 bylo úplně málo.

Navrhuji tyto opravy:

–          v případě shody nevypsat v hlavičce stránky pouze kandidáta, který je (momentálně) nejvýše v abecedě, ale všechny shodné kandidáty.

–          vyřešit problém „přidělování pořadí u shodných otázek“. Podle mého názoru by bylo nejspravedlivější, kdyby se pořadí kandidátů generovalo zcela náhodně. Nebo klidně shodné otázky úplně vyřadit – k čemu tam vlastně jsou?

V současnosti (domnívám se) je aplikace nespravedlivá. Pouze statisticky, samozřejmě. Nejedná se o loterii, ale o zadávání osobních preferencí a porovnávání těchto preferencí s kandidáty. Z toho, co mi vychází, musíte být ale mnohem „víceprocentní Roithovec“, aby Vám vyšla Roithová, zatímco na to, aby Vám vyšel Fischer, vám stačí být „méněprocentní Fischerovec“ – Fischer bude díky této chybě statisticky častěji vítězem a Roithová statisticky častěji poražená…

Omlouvám se:

–          O.S. kohovolit.eu, které jsem nařknul z vědomé manipulace

–          Janu Fischerovi, o němž implicitně naznačuji, že ji mohl platit.

Pozor: Tento článek byl upřesněn ve článku

SNM#MS#5 Volební kalkulačka: revize & extenze

Jednoho večera jsem úplně náhodou zabrouzdal na stránky volebnikalkulacka.cz. V nějakém náhlém zkratu jsem začal vyplňovat své preference, ale někdy u 8. otázky mi došlo, že to asi nebude na těch avizovaných 5 minut. Protože mě tlačil čas, proklikal jsem se přes tlačítko „nevím/je mi to jedno“ až na konec testu. Výsledek byl podivný. Proto jsem celý test opakoval a tentokrát jsem tlačítko „nevím/je mi to jedno“ používal už od první otázky. Výsledek?
„Dle zadaných odpovědí je Vám nejblíže se shodou 0 % : Jan Fischer“. Co to má být? říkal jsem si. Proč by mi, krucinál, měl být nejbližší zrovna Jan Fischer, když s ním (stejně jako s ostatními kandidáty) sdílím právě 0% názorů? Není ani první v abecedě, ani nejmladší… prostě není důvod, aby se zobrazoval na prvním místě, nadto touto direktivní formou. Někdo zkrátka musel aplikaci napsat tak, aby se v případě shody objevil zrovna Jan Fischer.

Normálně bych nad tím mávnul rukou, ale protože miluji konspirační teorie a taky vím, že je u nás v Čechách možné úplně všechno, rozhodl jsem se trochu si Volební kalkulačku proklepnout.

Pár slov k metodice: když jsem si oprášil zapomenuté kombinatorické zákony, došlo mi, že analyzovat všechny možné výsledky volební kalkulačky je nemožné; i přesto, že opomeneme třetí možnost „nevím/je mi to jedno“ (která je pro výsledek testu nesměrodatná), máme tu krásnou variaci s opakováním V'(k,n) = n na k , kde n=2 (možnosti ano nebo ne) a k=45 (volební kalkulačka má 45 otázek)… Když jsem si představil spreadsheet s 35 184 372 088 832 řádky, šly na mě mrákoty.
Naštěstí jsem brzy zjistil, že změnou hodnot v url se dá otestovat každá otázka zvlášť – hodnotu 0 (pro odpověď „nevím/je mi to jedno“) jsem nastavil u všech otázek, kromě té testované – tam přišla hodnota 1 (pro odpověď „ano“) případně -1 (pro hodnotu „ne„). Když se následně příkazem v url test vyhodnotí, dá se zjistit, jak se ke konkrétní otázce staví každý z osmi prezidentských kandidátů: 100% (kandidát souhlasí) 0% (kandidát se nevyjadřuje) a -100% (kandidát nesouhlasí). Sledoval jsem jednak odpovědi kandidátů na jednotlivé otázky a jednak pořadí, v němž jsou kandidáti při vyhodnocení zobrazeni. Celý spreadsheet přikládám.
Výsledky jsou zajímavé. Manipulativnost volební kalkulačky je prokazatelná a dá se vidět v těchto dvou jevech:

1) Jak již jsem zmiňoval výše, v případě procentní shody mezi dvěma (a více) různými kandidáty aplikace preferuje Jana Fischera. Proč takovéto případy neseřadí stejné kandidáty třeba podle abecedy? Proč se v úvodu stránky s vyhodnocením nezobrazí jména všech kandidátů se stejným počtem procent, ale jenom Jan Fischer? Chybička, co se vloudila, nebo záměr?

2) Testoval jsem, v jakém pořadí se kandidáti při vyhodnocení zobrazují při kladných odpovědích na položené otázky (viz tabulka na 3. listě):

Graf napoví více.

Jedna křivka se poněkud vymyká. Fischer byl ze 45 kladných odpovědí 29krát na prvním místě. Nikdy se nezobrazil poslední. Ostatní kandidáti mají zobrazené pořadí o dost vyrovnanější. Tento způsob nemusí být ještě úplně průkazný. Podívejme se ale na vítěze a poraženého: Fischera a Roithovou:

Křivky mají při všech kladných odpovědích průběh značně odlišný. Pokud je aplikace spravedlivá, pak odpovíme-li na všechny otázky záporně, měly by se průběhy křivek otočit. Nebo ne…?!

To zní skoro jako špatný vtip, ne? Ať odpovím, co odpovím, vždycky se na prvních místech zobrazí Fischer a na těch posledních Roithová. Je dost zvláštní, že Fischer se vždy zobrazí na prvním místě, když má odpověď hodnotu 100% a má-li -100%, pak se zobrazuje vždy po posledním stoprocentním kandidátovi (jednou byl odsunut dokonce na 7. místo).

Žádný jiný kandidát takový prim nemá – byť nám v prvním grafu ještě trochu vystřeluje Dienstbier, který bývá často po Fischerovi druhý (viz 2. peak v prvním grafu). Je to, jako kdyby tvůrci kalkulačky dávali odpovědím každého kandidáta známky: Fischer dostal vždycky jedničku, Dientsbier vždycky dvojku a o trojku až pětku se nějak podělili kandidáti ostatní, aby byly výsledky přece jenom trochu pestré (vlastně mám ještě pocit, že Roithová dostala vždycky pětku). Ten kdo má pak nejlepší známky, zobrazí se za odměnu úplně nejvýše. A protože se v naší kultuře čte od zhora dolu, na koho padnou oči potenciálního voliče první?

Tohle už vážně nevypadá jako chybička, ale jako hezký příklad předvolební manipulace.
Co na to všechno říci? V pořádku. Může to být zaplacená věc. Může to být eskalace osobních sympatií a antipatií. Nemám nic proti penězům ani proti osobním preferencím. Ale myslím, že by bylo fér, kdyby tvůrci na stránky umístili docela malý nápis: „Upozornění: tato volební kalkulačka skrytě nadržuje některým kandidátům“. (4660 znaků; omlouvám se za porušení rozsahu, ale dat i rozhořčení bylo tentokrát příliš)

Jde o teorii Chickenman. Tato teorie tvrdí, že jsou pouze 2 typy osobností: Lidé (1), kteří se při setkání s Chickenmanem pousmějí, usmějí až zasmějí a na druhé straně lidé (2), kteří se poumračí, zamračí, případně se chovají zcela hostilně. Neexistuje žádná reakce na pomezí.

Každý z těchto dvou typů implikuje mnohé typické charakteristiky nositele, (což, pravda, není úplně převratné, to se v psychologii osobnosti děje docela často). Převratný je ovšem výsledek empirického výzkumu, který potvrdil, že oba typy jsou absolutně nezávislé na všech známých vnějších znacích, s nimiž dosud psychologie osobnosti pracovala jako s proměnnými – namátkou: věk, váha, pracovní postavení, pohlaví etc. Každý z těchto znaků byl k oběma typům zcela indiferentní a nebyla zjištěna absolutně žádná korelace ani s jedním z nich! Tato prokazatelná nezávislost nabízí jediné možné vysvětlení – s tím, jak budeme na Chickenmana reagovat, se rodíme.

Nabízí se otázka, proč se současná psychologie osobnosti zabývá tak absurdními, složitými a zcela nepravděpodobnými teoriemi, když se zdá žitá zkušenost ve světle teorie Chickenman tak jednoduchá. (1550 znaků)