Poprvé…

Zakládat si v roce 2012 blog (který není o vaření) je jako začít cvičit poštovní holuby v roce 1836. Holub se zprávou sice doletí, jenže v okamžiku, kdy už bude pravěká. A to ještě musí dávat pozor, kam si sedne; aby se neusmažil na telegrafních drátech, kterýma sviští jedna informace za druhou…

…když se na STUNOME ptali, zda je tu nějaký člověk bez FB, zvedla se moje jediná ruka. Když jsem si z kapsy vytáhl papírový google kalendář, zvolala jedna kolegyně: „Foťte to, rychle, foťte to!“ Když jsme pak na STUNOME jako podmínku k atestu dostali za úkol udělat blog, došlo mi to…

…došlo mi, že je na čase najít nějaký decentní kompromis mezi mojí mediofilií a mediofobií. Ejhle…

…normostránky…

Vymáčknout se stručně mi nikdy moc nešlo. Delší blogposty než jedna normostrana ale beztak nikdo nečte. O čem budou tyhle normostránky, to ještě přesně nevím. Jen doufám, že nebudou příliš… Hmm… Normo. Takže slibuji všem a hlavě sám sobě:

1) V žádném blogpostu nepřesáhnu 1800 znaků včetně mezer (tj. jednu normostranu).

2) Že nebudu psát o blbostech.

3) Že už příště budu psát k věci.

 

Díky wordpressu, že mi ušetřil mraky práce, a taky STUNOME za pozitivní stimul. (1171 znaků)

 

Leave a Reply