… a tak, když jsem přišel z kina, jsem usedl ke Googlu a zjistil…že se mi to nezdálo!

Quentin Tarantino obsadil do role jednoho z trackerů (stopařů, co mají za úkol dopadat zápasící otroky Calvina Candieho [Leonadra DiCapria]) Teda Neeleyho – legendárního Ježíše z filmu Jesus Christ Superstar (1973).

Představa, že režisér propůjčí tvář člověka, o pod jehož videa píšou fanoušci na youtubu věty jako Ted Neeley really IS Jesus!, postavě, která nejprve nechá roztrhat ke svému obrovskému potěšení jednoho negra psy a která je následně odpravena Djangem v krvavé lázni, mě přinutila k upřímnému úsměvu…

(podobnost Jamieho Foxxe s Carlem Andersonem [Jidášem z JSC 1973]  je čistě náhodná stejně jako dlouhý meaningful look [„Tebe už jsem někde viděl“], když se Neeley s Foxxem na plátně poprvé uvidí; spekulace by se měly ponechat v kulaté závorce)

…a když jsem se tak pro sebe upřímně usmíval, mimoděk jsem vytrousil slova:

„Quentine, Quentine…ty hlavo skopová.“

(1275 znaků)

…trochu politika, trochu data, troška převratných objevů a sdělení a hlavně hodně legrace se špetkou absurdity.

Dík patří: KohoVolit.eu (abych je pořád jen neproklínal;-), ČT, Petru Zelenkovi a W.A. Mozartovi.

(421 znaků)

všem, co se dnes po bouřlivé oslavě vítězství probouzíte s kocovinou,

všem, co je líto, že vyhrál chlapík s podivnými kamarády,

všem, co jsou rádi, že nevyhrál chlapík, co moc neumí zpívat hymnu,

všem, co neradi vidí, že plujeme zvolna zpátky tam, co sluníčko vychází,

všem, co vidí rádi, že máme prezidenta z lidu,

všem, co rádi slušnost,

všem, co rádi srandu,

všem, co radši pivo a dýmku,

všem, co zase panáčka s vůní ořechových jader,

všem, co se rozkmotřili se svými kmotry,

rozbratřili se svými bratry,

znepřátelili se svými přáteli,

znesvářili se svářeči:

Berte to s nadhledem. Třeba jako reportéři BBC, co včera pod fotku z nějaké masopustní oslavy (protože co je typičtější pro sekularizované Česko) napsali:

The new president will represent the Czech Republic abroad and appoint candidates to the constitutional court and the central bank, but does not carry much day-to-day power [Nový český president bude reprezentovat Českou republiku v zahraničí, jmenovat soudce ústavního soudu a radu ČNB, ale nebude mít příliš vliv na každodenní vládu].

Tak co…

P.S.: To nemá být báseň.

(1159 znaků)

…budiž. Když si z internetu objednáte balíček, pošťák potřebuje vědět KOMU jej doručit a KAM jej doručit (případně kam zavolat, když po cestě něco neklapne). Potřebuje to ale nutně vědět také revizor při přepravní kontrole? Nestačilo by mu pouze ujištění, že cestující je zároveň platící? K čemu pak jméno? K čemu adresa? Proč vytvářet obrovskou databázi obyvatel Prahy, na níž je přisátá i řada velmi zvláštních projektů?

Podobné otázky si naštěstí kladly i povolané hlavičky. Nezisková organizace Iuridicum Remedium tlačila tak dlouho a tak intenzivně na těch správných místech, až pro všechny obyvatele Prahy vytvořila možnost svoje údaje uchránit. Tento zázrak se jmenuje „Osobní karta bez evidence“…

Její pořízení je (!) stále považováno za nadstandardní, takže Vás její pořízení bude oproti klasické Open Card stát 250,- navíc… Předpokládal bych však, že zdravý rozum a vůle Pražanů i tenhle nesmyslný poplatek odstraní a anonymní karta se stane základní výbavou každého myslícího Pražana…

…popularizaci této možnosti od magistrátu čekat nemůžeme. A tak se jí pokoušíme zpopularizovat spolu s IuRe:

Dík patří Kozimu a Máje. A taky IuRe…rád jsem spolupracoval na dobré věci. Šiřte toto video mezi svými známými, neboť ochrana osobních údajů MÁ SMYSL. (1566 znaků)

Jde o teorii Chickenman. Tato teorie tvrdí, že jsou pouze 2 typy osobností: Lidé (1), kteří se při setkání s Chickenmanem pousmějí, usmějí až zasmějí a na druhé straně lidé (2), kteří se poumračí, zamračí, případně se chovají zcela hostilně. Neexistuje žádná reakce na pomezí.

Každý z těchto dvou typů implikuje mnohé typické charakteristiky nositele, (což, pravda, není úplně převratné, to se v psychologii osobnosti děje docela často). Převratný je ovšem výsledek empirického výzkumu, který potvrdil, že oba typy jsou absolutně nezávislé na všech známých vnějších znacích, s nimiž dosud psychologie osobnosti pracovala jako s proměnnými – namátkou: věk, váha, pracovní postavení, pohlaví etc. Každý z těchto znaků byl k oběma typům zcela indiferentní a nebyla zjištěna absolutně žádná korelace ani s jedním z nich! Tato prokazatelná nezávislost nabízí jediné možné vysvětlení – s tím, jak budeme na Chickenmana reagovat, se rodíme.

Nabízí se otázka, proč se současná psychologie osobnosti zabývá tak absurdními, složitými a zcela nepravděpodobnými teoriemi, když se zdá žitá zkušenost ve světle teorie Chickenman tak jednoduchá. (1550 znaků)

Na této normostránce, na níž budu výjimečně více mluvit obrazem než slovem, si na mušku vezmu formální rozdíly v negativních politických kampaních u nás a za mořem. Podívejme se na obrázky z amerických prezidentských voleb (2012) a posledních českých parlamentních (2010).

Rozdíl je velmi patrný. Abychom nechodili kolem horké kaše: zatímco tvůrce Obamových materiálů se snažil z Romneyho udělat blbečka velmi rafinovaně a decentně, tvůrci antiparoubovských billboardů si s rafinovaností ani decentností příliš hlavu nedělali. Přesto mohly být oba dva způsoby funkční. Proč?

Mohu vznést tuto domněnku: politická kultura v USA si už období, kdy v negativních kampaních bylo vše dovoleno, prožila a český styl by se už neosvědčil. Příkladem budiž legendární vítězný volební spot prezidenta Lyndona Johnsona z roku 1964.

Johnson na protikandidáta Goldwatera vsadil jednoduchou kartu. Na podobnou kartu vsadil o 20 let později prezidentský kandidát Walter Mondale.

Regan však Mondala sfoukl jako svíčku – drtivější porážka od té doby v amerických prezidentských volbách nenastala.

Nelze pochopitelně redukovat volební úspěch na pouhou marketingovou strategii, příklad budiž spíše symbolem. Symbolem do učebnic marketingové komunikace, že trendy jsou proměnlivé. Že příliš agresivní negativní kampaň se za určitých okolností může obrátit proti jejímu vysílateli.

Třeba se u nás také jednou dočkáme podobného trendu. (1762 znaků)

Sandy fishnets, washed up on the shore.
What’s she catching, and will she be sore?

…zpívá Amanda Palmer a Jason Webley v jedné ze svých písní. Sandy, kterou moře vyplavilo na břeh, dost možná přinesla světu zásadní změnu. Nebo je jen sama kapkou v moři, z něhož byla vyvržena? Kapkou v moři mediálního boje mezi dvěma prezidentskými kandidáty? Tak či onak, inspirovala mě píseň (a také dnešní hodina MS na STUNOME) ke krátkému postřehu k americkým prezidentským volbám.

Řeč je samozřejmě o hurikánu Sandy. Vliv na prezidentské volby je nepopiratelný – na wikipedii dokonce najdeme heslo Political impact of Hurricane Sandy. Mohla být skutečně Sandy ta, co si zatančila s Romneyho hlavou?

Minimálně ve dvou věcech mohl Romney na Sandy doplatit.

Za prvé, Romney si vybudoval image nekompromisního republikánského liberála, který má rád škrty ve státních výdajích a svobodný trh, kam se podíváš. Možná se ale neměl pouštět do tvrzení, že i FEMA (Federální agentura pro zvládání krize) by stála za to trochu seškrtat a v případě katastrof pak nechat raději zasahovat soukromé firmy. Zřejmě nepočítal se Sandy. Revize vlastního tvrzení ze dne 31.10. 2012 už, zdá se, příliš nezafungovala.

Za druhé, na Romneyho liberální image se vázala také image klimatoskeptika. Zřejmě nepočítal se Sandy. Bohužel pro Romneyho, spojení „hurikán Sandy“ a „klimatická změna“ mají k sobě v globálním podvědomí lidí dost blízko.

Trošku mi začalo být líto, že v našich zeměpisných šířkách a délkách hurikány nelétají. Ne, že by mě vzrušovaly domy levitující v povětří (chraň Bůh!), ale domnívám se, že jeden takový hurikán před pěti (nebo lépe před deseti) lety mohl mít na naši republiku blahodárný vliv. (1677 znaků)

Nesmírně zvláštní mi připadá ještě s jednoho pohledu: téměř ve všech titulcích referující o kauze figuruje slůvko, které prochází podivnou mediální inflací. Namátkou:

 LIDOVKY.CZ: Facebook komunisty: Pověsit pravičáky a násilím vyvlastnit

PRAŽSKÝ DENÍK: Zastupitel Prahy 8 za KSČM Petelík vyzval k násilí proti pravici

ČT: Petelík na Facebooku: Je čas vyvlastnit násilím všechny podnikatele           

Násilí. Na této (normo)stránce bych chtěl na pomyslné rovnoramenné váhy postavit dvě události.

Na levé straně váhy máme kauzu Petelík. To, co jsme se 27. 10. 2012 dověděli z českých médií, bychom mohli shrnout takto: Jaromír Petelík na svém facebookovém profilu vyzval k násilí proti pravici. Když se na kauzu podíváme ve stínu nových faktů, zjistíme, že každou „proměnnou“ v předchozí větě můžeme relativizovat – (asi to nebyl Petelík) (asi to nebyl jeho profil) (a i kdyby to byl Petelík i jeho profil, tak rozhodně nevyzýval, jen komentoval tři týdny starý článek).

Pravá strana váhy. Na facebooku existovala skupina s následujícím názvem: „Každým přidaným zemře 1 cigán. Tak se přidej a vyčarujeme si BÍLÉ Vánoce!“. Přidalo se do ní 21 000 lidí[1]

Výsledek vážení? Rozhodně překvapující. Čekal bych, že zpráva „21 000 lidí vyzývá na svých facebookových profilech k pogromu proti Romům“ bude z hlediska novinářské etiky vyhodnocena jako společensky urgentnější. A že jí pomůže i to, že na rozdíl od pravé strany váhy vychází z čísel a faktů.

Když se ale na obě ramena vah podíváme z pomocí googlu, vítěz vážení je zřejmý. Proč mám pocit, že váha vážící násilí v českých médiích, je poněkud porouchaná? (1797 znaků)

…když se na STUNOME ptali, zda je tu nějaký člověk bez FB, zvedla se moje jediná ruka. Když jsem si z kapsy vytáhl papírový google kalendář, zvolala jedna kolegyně: „Foťte to, rychle, foťte to!“ Když jsme pak na STUNOME jako podmínku k atestu dostali za úkol udělat blog, došlo mi to…

…došlo mi, že je na čase najít nějaký decentní kompromis mezi mojí mediofilií a mediofobií. Ejhle…

…normostránky…

Vymáčknout se stručně mi nikdy moc nešlo. Delší blogposty než jedna normostrana ale beztak nikdo nečte. O čem budou tyhle normostránky, to ještě přesně nevím. Jen doufám, že nebudou příliš… Hmm… Normo. Takže slibuji všem a hlavě sám sobě:

1) V žádném blogpostu nepřesáhnu 1800 znaků včetně mezer (tj. jednu normostranu).

2) Že nebudu psát o blbostech.

3) Že už příště budu psát k věci.

Díky wordpressu, že mi ušetřil mraky práce, a taky STUNOME za pozitivní stimul. (1171 znaků)