… a tak, když jsem přišel z kina, jsem usedl ke Googlu a zjistil…že se mi to nezdálo!

Quentin Tarantino obsadil do role jednoho z trackerů (stopařů, co mají za úkol dopadat zápasící otroky Calvina Candieho [Leonadra DiCapria]) Teda Neeleyho – legendárního Ježíše z filmu Jesus Christ Superstar (1973).

Představa, že režisér propůjčí tvář člověka, o pod jehož videa píšou fanoušci na youtubu věty jako Ted Neeley really IS Jesus!, postavě, která nejprve nechá roztrhat ke svému obrovskému potěšení jednoho negra psy a která je následně odpravena Djangem v krvavé lázni, mě přinutila k upřímnému úsměvu…

(podobnost Jamieho Foxxe s Carlem Andersonem [Jidášem z JSC 1973]  je čistě náhodná stejně jako dlouhý meaningful look [„Tebe už jsem někde viděl“], když se Neeley s Foxxem na plátně poprvé uvidí; spekulace by se měly ponechat v kulaté závorce)

…a když jsem se tak pro sebe upřímně usmíval, mimoděk jsem vytrousil slova:

„Quentine, Quentine…ty hlavo skopová.“

(1275 znaků)

…když se na STUNOME ptali, zda je tu nějaký člověk bez FB, zvedla se moje jediná ruka. Když jsem si z kapsy vytáhl papírový google kalendář, zvolala jedna kolegyně: „Foťte to, rychle, foťte to!“ Když jsme pak na STUNOME jako podmínku k atestu dostali za úkol udělat blog, došlo mi to…

…došlo mi, že je na čase najít nějaký decentní kompromis mezi mojí mediofilií a mediofobií. Ejhle…

…normostránky…

Vymáčknout se stručně mi nikdy moc nešlo. Delší blogposty než jedna normostrana ale beztak nikdo nečte. O čem budou tyhle normostránky, to ještě přesně nevím. Jen doufám, že nebudou příliš… Hmm… Normo. Takže slibuji všem a hlavě sám sobě:

1) V žádném blogpostu nepřesáhnu 1800 znaků včetně mezer (tj. jednu normostranu).

2) Že nebudu psát o blbostech.

3) Že už příště budu psát k věci.

Díky wordpressu, že mi ušetřil mraky práce, a taky STUNOME za pozitivní stimul. (1171 znaků)